Až do čtyřicátých let minulého století byl přitom Katar velmi chudý. Všechno změnil objev obrovského nerostného bohatství v podobě ropy na jeho území v roce 1939 a následný rozvoj těžby, který byl nejmarkantnější v 70. letech. Ten vede k první zajímavosti o této zemi – protože sem za prací přicházeli pracovníci (zpravidla mladí muži) z ostatních států, 88 procent populace tvoří cizinci a přes dvě třetiny obyvatel jsou muži.

Zlaté koupelny a Benátky v nákupním centru

Bohatství Kataru je samozřejmě znát. Minulý rok utratil 690 miliard korun jen na vybudování nových silnic. Jeho největší nákupní centrum je v podstatě Benátkami Perského zálivu – kromě obchodů v něm najdete tematický park o rozloze 22 tisíc metrů čtverečních a dokonce se tady můžete svézt v gondolách po vnitřních kanálech. Koupelny pětihvězdičkových hotelů jsou obloženy pravým zlatem. Na organizaci mistrovství světa ve fotbale, který bude hostit v roce 2022, vyčlenil emirát rozpočet 1 a půl bilionu korun. Proslulá je také sedmimetrová socha plyšového medvěda umístěná uvnitř gigantického katarského letiště, která stála 155 milionů korun.

Průměrný příjem jednoho Katařana dosahuje asi 3 milionů korun za rok, ze kterých navíc neutratí ani korunu za lékařskou péči, vzdělání, vodu, stravu pro školou povinné děti. To vše je totiž placeno státem, který částečně sponzoruje i oblečení, nákup pozemků a dopravu. Zbývá jim tedy spousta peněz na utrácení například za luxusní auta (litr benzínu mimochodem stojí kolem 12 korun), kterých jsou katarské cesty plné, nebo za nejpodivnější domácí mazlíčky, jako jsou vzácné tarantule, hroznýši nebo třeba gepardi. Zdaleka nejoblíbenějším mazlíčkem je však sokol. Cena za mladého zdravého sokola se může vyšplhat i k 5 milionům korun!

Cena za život v luxusu

Všechny zmíněné výhody ovšem platí jen pro rodilé obyvatele Kataru, kterých je, jak již bylo řečeno, jen pomálu. Imigranti mají sice také naději žít v luxusu, je to však do jisté míry o štěstí. Téměř vše záleží na vůli jejich zaměstnavatele, který jim vydává povolení téměř ke všemu – od množství peněz utracených za potraviny až po opuštění země. Minimální měsíční mzda pro nerodilé obyvatele Kataru je vzhledem k bohatství země směšných 5 tisíc korun. Často navíc pracují v nevyhovujících podmínkách. Podle statistik zemře v Kataru při výkonu práce průměrně jeden zaměstnanec denně.

I pohodlný život Katarců má však stinné stránky. Mezi ně patří mimo jiné alarmující obezita, kterou trpí tři čtvrtiny Katarců. V zemi je také velmi vysoká rozvodovost přesahující 40 procent. To, že má téměř každý možnost vlastnit osobní vůz a navíc nemusí hledět na spotřebu, má zase za následek největší uhlíkovou stopu na jednoho obyvatele na světě.