Jerome Powell vede USA neochvějně k inflačnímu cíli

Velmi tvrdá pozice Fedu překvapila mnohé. Fed vede velmi nesmlouvavou politiku boje s inflací. Již od podzimu 2022 mnoho investorů sázelo na otočku v měnové politice, protože americká ekonomika tak vysoké sazby nezvládne. A tato sázka se jim nevyplatila.Současné sazby jsou na úrovni 5,25 %. Stále ještě existuji jestřábí hlasy o zvýšení sazeb v radě Fedu. Ekonomika si vede skvěle, tak proč nepřitvrdit a nezvednout sazby, aby se boj urychlil.

USA jsou nyní v režimu kladných úrokový sazeb, kdy sazby jsou vyšší než inflace. Dubnová inflace byla 4,9 %.

 Jenomže, zde je hlavní problém amerického Fedu. Ten bude na svém příštím zasedání rozhodovat podle čísel za květen. Inflace by mohla ještě trochu klesnout, ale stále to budou květnová čísla. Rozhodnutí Fedu však ovlivní hlavně situace v červenci. Fed tak systematicky rozhoduje o budoucnosti na základě starých čísel. Pokud použijeme jinou metodiku výpočtu inflace, jak jí nabízí třeba web Truflation.com jsou čísla trochu jiná. Velkou výhodu této statistiky je, že prakticky nemá zpoždění. Inflace v USA nyní i nadále klesá a dosahuje 3 %. Takže Fed vyhrává.Avšak velkým rizikem může být právě špatné načasování nového cyklu uvolnění sazeb. Změna v měnové politice se objeví v reálné ekonomice mnohem později. A to je velké riziko. Jedinou věc, kterou můžeme americkému Fedu vyčítat je počáteční podcenění problému s inflací. Fed dlouho zastával teorii, že inflace je přechodná a to nechalo inflaci v USA nabrat otáčky. Nebýt tohoto zaškobrtnutí, mohl by být už boj s inflací u konce. Úsilí amerického Fedu můžeme hodnotit chvalitebně.

Christine Lagardová se opatrně krčí za Jerome Powellem

‍Šéfka ECB od začátku prakticky kopíruje to, co dělá americký Fed. Avšak s větším zpožděním a menší razancí. A proto je evropská inflace na 7% a úrokové sazby pouze na 3,25 %. Opatrnost ze strany ECB je pochopitelná, protože konstrukce společné měny eura není na takové situace připravena. Je těžké zvedat úrokové sazby pro tak rozdílné typy ekonomik, jako jsou například německá a portugalská současně. ECB tak musí jednat opatrněji s tím, že každý týden hrozí riziko, že se některá ze zemí EU vzbouří proti měnové politice. Vnitřní problémy EU by určitě celkovou situaci značně zhoršily.

 Jelikož utahování měnové politiky v Evropě začalo později a probíhá méně agresivně než v Americe, mělo by také skončit později. A zde je právě ta nejdůležitější otázka. Jak dlouho poté, co americký Fed zastaví sazby, ECB vydrží v boji s inflací? Podle mého názoru příliš dlouho ne. Nebezpečí vysokých sazeb, které by mohly způsobit bankovní krizi podobnou té u amerických regionální bank je politicky neúnosné.ECB se tak bude snažit rozvolnit sazby, jakmile to bude možné. To vše bude mít nepříjemný následek, že inflace v EU zůstane vyšší. Ne vysoká, ale vyšší. V USA se nyní zdá jako realistický cíl inflace mezi 2 až 3 %. V Evropě to bude mezi 3– 4 %. Ve skutečnosti vyšší inflace nikomu v EU nevadí, protože se prakticky jedná o země s vysokým státním dluhem. A vyšší inflace v boji s dluhem pomáhá. Pokud by se udržela vyšší inflace po několik let, výrazně by se snížilo zadlužení evropských zemí. Samozřejmě toto snížení by zaplatili všichni střadatelé. V boji s inflací si tedy ECB vede na tři mínus.

 Aleš Michl na tahu aneb Česko proti proudu?

 Měnová politika České republiky připomíná hlavně Kocourkov. Předchozí guvernér Rusnok jako jeden zmála viděl, že inflace je problém a začal zvedat sazby dříve a rychleji než celý svět. To bylo velmi prozíravé. Jenomže nový guvernér celé toto úsilí pohřbil. Ve chvíli, kdy už stačilo pouze velmi lehce zvedat úrokové sazby o 25 bazických bodů a s radostí sledovat, jak inflační křivka půjde dolů, Michl nepochopitelně volil stabilitu sazeb. Navíc se Česko po druhé dostalo do protifáze s celkovou světovou měnovou politikou. Po druhé proti proudu, avšak velmi špatně. Inflace v Česku je hrozivá. I když jsme v dubnu zažili výraznější pokles, je dubnová inflace kolem 12 % velmi špatný výsledek. Úrokové sazby máme neměně rok stále na 7 %. Tlak na inflaci je nedostatečný. Liknavý postoj ČNB tomu ještě nahrává.

 Na obzoru je však nečekaná změna. Češi mohou po třetí znovu vykročit proti proudu. Zatímco celý svět netrpělivě vyhlíží uvolňování sazeb, v Česku se diskutuje o jejich zvýšení, protože nám hrozí inflační spirála. Pokud vysoká inflace trvá delší dobu, platy začnou růst, zvláště při nízké nezaměstnanosti. A tak se roztáčí mzdová inflace, která živí tu celkovou. ČNB musí jednat rychle. Pokud nezačne sazby zvedat na dalším zasedání, může propásnout klíčový moment. Zvedat sazby v druhé polovině roku 2023 bude velmi obtížné, zejména, pokud by se americký Fed rozhodl své sazby snížit. V každém případě se boj proti inflaci se v Česku nepovedl a proto ho hodnotím známkou nedostatečná.

Autor: Matěj Široký za Finex.cz

‍