Samotář po sobě zanechal 61 milionů korun. Během života však neměl ani postel

Eugene Brown se neukrýval mimo civilizaci, žil v normálním kalifornském městečku v malém domku. Přesto jediní, s kým pravidelně komunikoval, byli místní pošťačka a jeho investiční poradce. A jak se po jeho smrti zjistilo, zanechal po sobě ohromné jmění. Jenže pro koho?
Od redakce Fondik.cz
Kategorie:
Zajímavosti ze světa financí
27/6/2019

Úmrtí pana Browna nahlásila právě poštovní doručovatelka, které přišlo podezřelé, že už na ni několik dní nečekal na zápraží, aby ji pozdravil, jako to měl každý den ve zvyku. Eugene byl tedy 22. srpna 2015 nalezen policisty mrtvý ve svém domě. Patrně se jednalo o mrtvici. Když ale prohledávali dům, aby našli nějaké adresáře s kontakty na jeho blízké osoby, nenalezli nic.

Skromný život boháče

Později byly prohledáváním domu pověřeny dvě místní vyšetřovatelky. Nalezly neobvykle čistý a jednoduše vybavený dům. V obýváku bylo jen houpací křeslo a knihovna obsahující katolické knihy a pár kazet s country hudbou. Rádio bylo také jediným kusem elektroniky, který se v domě nacházel. Jediným pojítkem s okolním světem byl starý vytáčecí telefon. V garáži byl nalezen Ford pickup z roku 1984, který měl navzdory svému stáří najezděných pouhých 119 000 kilometrů.

O něco větší překvapení skrývaly Brownovy ložnice. V té, kde spal, ale nebyla ani postel. Brown patrně spal na molitanové podložce bez peřin. Jedinou další věcí, která se v tomto pokoji nacházela, byla vojenská výstroj s medailemi. Druhá ložnice byla ještě skromnější – nacházela se v ní jediná kovová skříňka. Jak se ale ukázalo, skrývala obrovské jmění zesnulého.

Investice pod kontrolou

Hotovosti zde sice bylo minimum, zato však skříň ukrývala mnoho dokumentů, výpisů a prohlášení o jeho úsporách a investicích, které se nakonec ukázaly mít hodnotu 2,7 milionu dolarů, tedy asi 60,5 milionu korun! Brown zbohatnul díky investicím do fondů a akcií a pečlivě si o svém jmění vedl vlastní záznamy klasickým způsobem – pomocí papíru a tužky.

Nakonec byly nalezeny i jeho doklady a několik telefonních čísel. Vyšetřovatelky se dozvěděly, že sloužil u norského námořnictva, měl dva dávno zesnulé sourozence, v 70. letech se přestěhoval do tohoto domku a nikdy se neoženil ani neměl děti. Občas psal dopisy vzdálené sestřenici. Mezi kontakty byl jeho investiční poradce, Richard Mazur, kterého vyšetřovatelky kontaktovaly.

Kdo by měl dědit?

Zpráva o Brownově úmrtí Mazura velmi zasáhla. Údajně spolu celé roky každý den brzy ráno telefonovali a probírali pohyby na burze i osobní životy. Potvrdil, že Brown se stal silně věřícím a nikdy nezmiňoval žádné rodinné příslušníky, nejspíš by si tedy přál, aby jeho pozůstalost připadla katolické charitě.

Několik měsíců po Brownově pohřbu, kam nikdo nepřišel, se ozvali čtyři dědicové – potomci jeho sourozenců, kteří ho však pravděpodobně přes 50 let neviděli. Velká část dědictví byla rozdělena mezi ně, zmiňované vzdálené sestřenici nepřipadlo nic.

Otázkou zůstává, proč Brown žil tak skromně, i když se vyžíval ve střádání peněz. To nechápe ani jeden z dědiců, synovec Ken, který si za zděděné peníze pořídil Cadillac, nejnovější Harley-Davidson a část z nich prohrál v kasinech.