Tulipánová mánie: Jak kvůli kytkám zbankrotoval i sám Rembrandt

Také sledujete, jak bitcoin létá nahoru a dolů? Když je nahoře, drbete si hlavu, že jste ho nekoupili, a když je pak dole, gratulujete si, jak jste chytří, že jste to neudělali? To, co se dělo s bitcoinem v době největších výkyvů, není ve světě ekonomie neznámým jevem.
Od redakce Fondik.cz
Kategorie:
Zajímavosti ze světa financí
29/10/2018

Nahodilé a nenadálé výkyvy v cenách se nazývají cenové bubliny a známé jsou už mnoho století. Předmětem té vůbec první ale bylo něco, co dneska nestojí víc než pár korun. Tulipány. Mánie po těchto květinách se odehrála v letech 1634 - 1637 a tušíte správně, že to nebylo nikde jinde než v Holandsku. Když Tulipánová mánie skončila, zbylo v zemi jak spousta boháčů, tak i těch, co zbankrotovali. A na straně poražených stála také celá země, která se z šílenství po pestrobarevných květech sbírala ještě dlouho poté.

V roce 1634 si jistý haarlemský obchodník koupil jedinou tulipánovou cibulku za polovinu svých životních úspor. Pokud jste takovou cibulku vlastnili i o rok později, s tím, jak její cena rostla, jste si za ni mohli koupit 12 akrů stavebních pozemků nebo 40 tučných volů. V době své nejvyšší ceny pak tulipán stál 10 000 guldenů, což byla tehdy částka, která by průměrné rodině vystačila na stravu na půlku jejich života.

Zrod fenoménu jménem tulipán

Za Tulipánovou mánii můžou Turci (ti mají mimochodem tulipán jako svoji národní květinu), respektive tamní sultán Sulejman I. Nádherný. Poté, co si tulipány nechal zaplavit svoji zahradu, věnoval v půli 16. století nespecifikované množství cibulek panovníkovi Svaté říše římské Karlovi V. Květiny byly vysazeny v Královských rakouských zahradách, o něž se staral flámský botanik Carolus Clusius. A byl to právě on, který cibulky v roce 1593 dovezl až do Amsterodamu.

Poté, co byly cibulky tulipánu na jaře roku 1594 v Holandsku poprvé vypěstovány, moc velký zájem o ně nebyl. I když se od ostatních květin, které na území rostly, lišily zářivými barvami, lidé je zpočátku vnímali jako květiny, které jsou sice celkem pěkné na pohled, jsou ale také poměrně náročné na pěstování. O nárůst obliby se postaralo až ono žíhání - největší popularity dosáhly tulipány, na nichž se do sebe vpíjelo víc barev (např. červená do žluté) a doslova šílenství se strhlo poté, co botanici dokázali vypěstovat odrůdu Semper Augustus, červený tulipán s bílým žíháním.

Tulipán nad zlato

Tulipán, zvlášť ten s jedinečným žíháním, co neměl nikdo jiný, se tak pomalu stal synonymem luxusu i potvrzením lepšího původu jeho majitele. Touha odlišit se ale nebyla jediným faktorem, díky němuž mohla Tulipánová horečka vzniknout. Klíčovou roli tu sehrála poměrně nově nabytá nezávislost Nizozemí, jež bylo dlouhá léta pod nadvládou Španělska. Důsledkem byl čilý obchod, který se díky samostatnosti země spolu s narůstajícím bohatstvím obyvatel vesele rozjížděl.

Holanďani zkrátka měli peníze a hodlali to dát svému okolí patřičně najevo. Problém ale byl s dostupností květin, po nichž tehdy všichni tolik toužili. Vypěstovat takový tulipán a ještě ho vyšlechtit do požadovaného zabarvení totiž není žádná legrace. Tak zaprvé, tolik obdivované žíhání květů způsobuje virus, jenž ale napadá pouze cibule, nikoliv semena. Jenže cibule vznikají právě ze semen; aby ze semene vyrostla kvetoucí rostlina, trvá to asi 7 až 12 let (období je navíc prodlouženo oním virem, který celý proces výrazně zpomaluje).

Karty tedy byly rozdány: na jedné straně byl obrovský hlad po žíhaných a jinak speciálních tulipánech, na té druhé pak velmi omezené množství cibulek. I z toho důvodu vzniká na začátku 17. století tulipánová burza a exotické květiny se přesouvají z rychloobrátkové komodity do kategorie dlouhodobých investic. I proto se burza snažila krátkodobé kontrakty regulovat všemožnými nařízeními: i když ty, co krátkodobé dohody uzavírali, nepostihovala, postarala se o to, že smluvní strany neměly jakýkoliv nárok na vymahatelnost těchto smluv.

Od začátku 17. století platili nizozemští profesionální pěstitelé za tulipánové cibule stále víc a víc. Nejprve pouze za ty, které v sobě měly virus, později se začala zvyšovat i cena běžných tulipánů bez žíhání. Vrcholu Tulipánová mánie dosáhla mezi lety 1634 a 1637. A mohli za to spekulanti, kteří v roce 1634 vstoupili na trh. Ti začali uzavírat dlouhodobé kontrakty, respektive opční kontrakty. V nich se pěstitel zavázal, že v určené době často i několika let dodá obchodníkovi specifikovaný počet tulipánových cibulek za smluvně danou cenu.

Důsledkem výše uvedených faktorů tak tulipány v jednu chvíli téměř vymizely z trhu. Pokud jste si svoji cibuli chtěli i přesto koupit a náhodou jste nějakou dostupnou našli, obchodníci vám ji prodali za dřív nemyslitelnou sumu.

Za omylem snědenou tulipánovou cibulku kriminál

V době, kdy byli obchodníci za tulipány ochotni dát téměř cokoliv, byl obchod s těmito květinami doslova zlatým dolem. Podle skotského novináře Charlese Mackeyho, který Tulipánovou mánii zmapoval v knize Extraordinary Popular Delusions and the Madness of Crowds (Nejpopulárnější klamy a davové šílenství) z roku 1841, dosahovaly částky za cibulky tulipánů nevídaných hodnot.

Mackey zaznamenal třeba i případ z roku 1635, kdy bylo prodáno 40 cibulek za 100 000 guldenů (což je podle Mezinárodního institutu společenské historie ekvivalent k dnešním 1 151 000 eurům, tzn. bez pár drobných 29,3 milionů korun a zároveň i necelých 29 tisíc korun za jednu cibulku tulipánu).

Novinář pak přidal i porovnání s dalšími komoditami: tuna másla vyšla na 100 guldenů, 8 tučných prasat stálo 240 guldenů a zručný dělník si tehdy přišel na 150 až 350 guldenů za rok. Za jednu ze dvou existujících cibulek odrůdy Semper Augustus zaplatil tehdy jistý obchodník 12 akrů (49 000 m2) stavebních pozemků.

Známý je i případ námořníka, který si při večeři spletl tulipánovou cibuli s tou normální a omylem ji spořádal. V knize je uvedeno, že by za ni její majitel a kapitán v jedné osobě pořídil stravu pro celou posádku velké obchodní lodi na půl roku, a tak nebohého námořníka dovlekl před soud, který ho spěšně poslal do vězení. V roce 1636 také tulipány představovaly čtvrtý největší vývozní artikl Nizozemí hned za ginem, sledi a sýrem.

Rembrandtovy tulipány

Pak ale přišel rok 1637 a celá bublina kolem tulipánů praskla. Jak ceny rostly, obchodníků, kteří byli ochotni dát za květiny tolik peněz, ubývalo. V únoru se pak stalo, že na tulipánovou aukci v Haarlemu nedorazil jediný obchodník. Důsledkem byl strmý pád cen - americký ekonom Peter M. Garber ve své studii z roku 2007 dokonce uvádí, že cenový pád činil 99,99 % původní ceny.

Co se dělo pak, známe velmi dobře z jiných příkladů prasklých ekonomických bublin. Na jedné straně byli obchodníci, kteří měli v rukou smlouvy na budoucí nákup v té době už bezcenných tulipánů, za něž se ale zavázali zaplatit horentní sumy. Na další pak byli ti, kteří za cibulky květin zaplatili veškeré své úspory, a v jeden moment tak přišli o vše. To byl i případ malíře Rembrandta van Rijna, který si tulipány také nakoupil. V době, kdy bublina praskla, přestal být navíc zájem o jeho obrazy, a tak slavný malíř musel vyhlásit osobní bankrot a v roce 1657 byl dokonce ve veřejné dražbě prodán i jeho dům.

Nizozemská vláda se situaci snažila všemožně zachraňovat (například úpravou zákonů o opcích nebo obchodování na burzách), valné úspěchy to ale nepřineslo. Tulipánová mánie tak na mnoho let téměř zmrazila ekonomický růst Nizozemí a způsobila nejeden bankrot.

Tulipánová mánie: Pravda, nebo jen nafouklá bublina?

Příběh Tulipánové mánie je poměrně legendární. Podle informací, které předložil výše zmíněný novinář Charles Mackey ve 40. letech 19. století, se dostala do učebnic ekonomie coby první ekonomická bublina, jež praskla. Tulipánová mánie to ale dotáhla i do filmu - zrovna loni byl o květinovém šílenství natočen film Tulip Fever, kde se o scénář postaral Tom Stoppard.

Jestli vše bylo tak, jak Mackey popsal, se dnes vedou dlouhé diskuze. Podle kritiků byla tulipánová mánie záležitostí hlavně spekulantů a šlechty nebo dokonce obyčejných lidí se netýkala.

Obhájcem skotského novináře je naopak výše zmíněný americký ekonom Garber, který tvrdí, že se tulipány o masivní otřesy nizozemského trhu postaraly. Jako důkaz předložil další květinové mánie. V 19. století lidé šíleli po hyacintech, ve 20. století to byly lilie. Zatímco ale u těchto květin poté, co se jimi trh nasytil, cena klesla asi jen o 40 %, u tulipánů to bylo oněch 99,99 %.

Ať je však historie jakákoliv, Tulipánová mánie i přesto zůstává velmi zajímavým fenoménem, a to nejen pro ekonomy nebo investory, ale i z hlediska psychologie nebo sociologie. Velmi názorně totiž ukazuje, co se stane, pokud jednotlivce i společnost ovládne davové iracionální šílenství. I proto tento příběh asi nikdy nepřestane být aktuální.