On s touto přezdívkou však nesouhlasil. „Nejchudší je ten, kdo potřebuje k životu spoustu věcí. Já jsem musel být v minulosti šťastný i za to, že mám matraci, na které můžu spát,“ vysvětloval Mujica svoji životní filozofii.

Z partyzána a trestance prezidentem

V 70. a 80. letech, kdy byla Uruguay sužována diktátorským režimem, byl členem guerilly, která mimo jiné vykrádala banky nebo zbrojnice a předávala peníze chudým. Byl hluboce přesvědčen o tom, že on peníze schraňovat nepotřebuje. Další skromnosti ho naučilo dohromady 14 let strávených ve vězení.

Poté, co se roku 2010 stal prezidentem, trval na tom, že bude dál žít obyčejným životem. Odmítl bydlení v prezidentském paláci a místo toho zůstal na venkově, kde žil se svojí manželkou a zvířaty v domě s jediným pokojem. Jeho nejmilejším zvířetem byla třínohá fenka Manuela a nejdražší věcí, kterou vlastnil, byl Volkswagen Brouk z roku 1987.

Prezidentování v sandálech

Nijak si nezakládal na tom, aby bylo na první pohled vidět, že zastává vysokou společenskou funkci. Nejednou přišel na rokování s ostatními politiky v sandálech, volné košili a plátěných kalhotách. Neměl mluvčí, řidiče ani asistenty.

Prezidentem byl vlastně jen na půl úvazku. Devadesát procent prezidentského platu vždy věnoval fondu, který podporuje chudé drobné podnikatele. On sám se živil farmařením a prodejem jím vypěstovaných květin. „Měl bych žít jako většina lidí, kterým mám ve své funkci sloužit a které mám reprezentovat,“ říkal.

Poklidný odchod

V názorech byl velmi progresivní. Za jeho vlády Uruguay zlegalizoval homosexuální sňatky, interrupce do 12. týdne těhotenství anebo pěstování a prodej konopí. Tato země jako první na světě také dodávala všem svým studentům notebooky.

V roce 2015 ho na prezidentském postu vystřídal Tabaré Vázquez, který od Mujicy převzal zemi s poměrně stabilní ekonomikou a dobrým sociálním systémem, o kterém si většina dalších států Jižní Ameriky může nechat jen zdát. Mujica dál žije na své farmě a pěstuje chryzantémy.