Pan Vajíčko žonglující, spící

Zdaleka nejkreativnějším počinem mezi tehdejšími reklamami byly spoty s legendárním Panem Vajíčkem, který vzniknul, aby divákům oznamoval začátek a konec reklamního pásma ve vysílání. Nakreslil ho Eduard Hofman v roce 1967 a jméno mu vybrali diváci. Než se tak stalo, říkalo se mu Pumprlík.

V krátkých klipech dělal různé věci – rybařil, pil mléko, spal v malém kufříku, žongloval, jedl zmrzlinu, hrál na flétnu, koupal se ve fontáně. V květnu, měsíci zamilovaných, přišla na scénu Paní Vajíčková. Ta se často (a poněkud stereotypizovaně) objevovala s vařečkou nebo koštětem v ruce a nechávala Pana Vajíčka, aby se jí dvořil.

A kde je vlastně brácha?

Jednou z nejzapamatovatelnějších je reklama na med, která zobrazuje dva medvědy v jednoduchém rozhovoru. „A kde je vlastně brácha?“ ptá se první medvěd, a druhý mu odpovídá: „Šel pro med do Jednoty!“ Další takovou byla reklama na mléko z 80. let imitující diskotéku, ve které popíjí skupinka tancujících lidí namísto drinků mléko z hrnečků.

Ikonickou se stala také reklama na zelný salát. Ta začíná záběrem na myslivce, který míří puškou na zajíčka pojídajícího uprostřed lesa zelí. Když myslivec vystřelí, trefí naštěstí hlávku zelí, která se rozletí na malé kousky a změní se v salát. „A je tu zelný salát! Čerstvé vitamíny i v zimním období,“ zazní na konci reklamy, zatímco se koukáme na nápis ZELÍ zabírající celou obrazovku.

Erotika prodává v každé době

Některé socialistické reklamy v sobě měly překvapivý erotický podtext. Můžeme ho najít například v reklamě na punčochy Pavone, kde jedna slečna vyhrnuje druhé minisukni, aby obdivovala její úžasné jemné silonky, nebo v reklamě na jablečný závin, která začíná mocnými vzdechy a končí záběrem na mladý pár, který leží v posteli a rozplývá se nad jablečným moučníkem: „Moučníky z jablek, to je věc!“ Na druhou stranu, takovou radost z maličkostí jako je štrúdl nebo silonky v současných reklamách už nejspíš nenajdeme.