Prodavač v nejchudší zemi světa si vydělá 800 Kč měsíčně. Špatně placené jsou i další profese

Na prvním místě žebříčku nejchudších zemí světa vystřídal po několika letech Středoafrickou republiku další vnitrozemní stát Afriky, a to Burundi. Více než 80 % obyvatel této politicky nestabilní země zmítané občanskými válkami musí přežít s 28 korunami na den.
Od redakce Fondik.cz
Kategorie:
Zajímavosti ze světa financí
9/5/2019

Ekonomiku Burundi dlouhodobě narušují především etnické konflikty mezi Hutuy a Tutsii. Po roce 2015, kdy byl v pravděpodobně zmanipulovaných volbách „zvolen“ do čela státu zástupce Hutuů, Pierre Nkurunziza, Evropská unie navíc zastavila finanční podporu země, aby přinutila Nkurunzizu odstoupit. Mezinárodními politickými spory však nejvíce utrpěli řadoví obyvatelé.

Propastné společenské rozdíly

Průměrnou měsíční mzdu v této zemi je ve velice těžké určit, a to jednak proto, že z měsíce na měsíc značně kolísá, jednak proto, že celkový průměr zvedá mizivé procento jedinců s extrémně vysokými příjmy. Momentálně se pohybuje kolem 400 tisíc burundských franků, v přepočtu 5 tisíc korun měsíčně.

Prodavač nebo prodavačka si v Burundi vydělá asi 800 korun za měsíc, číšník nebo servírka v průměru ještě o sto korun méně. Měsíční platy učitelů se pohybují kolem 1000 korun. Také je nutné podotknout, že pracovních dnů v jednom týdnu je v Burundi šest, tedy o jeden víc, než u nás.

Africká země Burundi nabízí krásné pláže, ale také velmi nízké platy a složité podmínky pro život.

Náklady na život jsou vyšší než platy

Obživa drtivé většiny obyvatelstva je však závislá na zemědělství, především pak na vývozu vypěstovaných plodin. Úroda hlavního vývozního artiklu této země, kávy, je ale v posledních letech nebývale chudá a zdecimovaná země dokáže v současné době vyprodukovat sotva tolik základních potravin, jako jsou obiloviny nebo brambory, aby uživila Burunďany.

Ceny tím pádem stoupají neúměrně platům. Pouhé kilo brambor stojí 15 korun, kilo jablek dokonce přes 60 korun. Ceny základních hygienických potřeb jako toaletní papír nebo pasta na zuby stoupají do řádu stokorun, ani ty tedy rozhodně neodpovídají místním nízkým platům.