Zločincem od mládí

Pablo Escobar se narodil do chudých poměrů a už od mládí byl zlobivým dítětem ulice. Od drobných krádeží se dostal až ke krádežím aut, za které mu jako dvacetiletému hrozilo dokonce vězení. Soud ho ale za mříže neposlal, a tak mohl mladý Escobar dál porušovat zákon. Neměl v sobě žádné morální zábrany - se svými kumpány například kradl a prodával náhrobní kameny.

Ještě na začátku 70. let byl Escobar neznámý zlodějíček, ale to se brzy mělo změnit. V Kolumbii se totiž začala ve velkém vyrábět droga kokain, která se pašovala do Spojených států. A protože Pablo Escobar vycítil, že poptávka po nelegálním bílém prášku bude v budoucnu jen růst, chopil se příležitosti.

Díky své krutosti a bezohlednosti se stával mocnějším a mocnějším a rychle stoupal v hierarchii drogového obchodu. Kontroly na hranicích v té době nebyly tak přísné, protože světu ještě několik let trvalo, než si uvědomil, jak je kokain nebezpečný. A tak Escobar bohatl a bohatl a postupně v 70. letech vytvořil drogové impérium, které ovládalo 80% světového obchodu s kokainem.

V dobách největší slávy pašoval Escobarův kartel do USA 15 tun kokainu denně, což drogovému bossovi zaručovalo příjmy ve výši 60 milionů dolarů denně. Peněz měl tolik, že je dokonce musel zakopávat do podzemních schovek. Síť schovek vytvořili jeho lidé, protože Escobarovy peníze se už nevešly do trezorů. Protože byla jeho činnost nelegální, nemohl si je ani uložit do banky. Schovky také sloužily k tomu, aby měl Escobar přístup k penězům, pokud by se jeho postavení zhoršilo a on se musel začít skrývat.

Nejbohatší narkobaron v dějinách

Server The Independent spočítal Escobarovo jmění na 30 miliard dolarů, v přepočtu tedy na více než 690 miliard korun. K tomu, aby si svůj majetek i postavení udržel, používal Escobar nevybíravé metody. Známé je jeho motto "Plata o Plomo" (v příkladu stříbro nebo olovo), které znamenalo, že se lidé buď nechají uplatit a půjdou Escobarovi z cesty, nebo přijde krutý trest v podobě kulky. Na výplatní listině měl Escobar různé politiky, soudce, ale i tisíce policistů, kteří likvidovali konkurenční gangy a starali se o to, že Escobarův obchod bude bez potíží běžet.

I když by se mohlo zdát, že Escobarova moc byla neomezená a narkobarona nemohlo nic ohrozit, i v jeho případě se ukázalo, že žádný strom neroste do nebe. Obyvatelé Kolumbie si nikdy nezvykli na jeho krutost, což se mu nakonec stalo osudné. Escobar nechal postupně zabít několik kandidátů na prezidenta, kteří chtěli přerušit jeho obchody, a nařídil dokonce útok na nejvyšší soud. Klíčový moment přišel, když nechal odpálit bombu v letadle, ve kterém měl sedět další prezidentský kandidát, který ohrožoval jeho byznys. Na palubě zahynulo desítky cestujících, přitom kandidát na prezidenta letadlem nakonec vůbec necestoval. Tento mimořádně brutální čin naštval kolumbijskou veřejnost a Escobarova hvězda začala od té doby postupně padat.

Escobar se pak musel dlouho skrývat, jeho mocné impérium se začalo otřásat a jeho moc postupně slábla. Po drogovém baronovi šla navíc americká protidrogová služba DEA, která mu nakonec zasadila poslední ránu. 2. prosince 1993 se ve městě Medellín strhla přestřelka, ve které proti sobě pálili poslední Escobarovi věrní a kolumbijská policie spolu s DEA. Escobar byl zahnán na střechu, kde byl zasažen několika ranami. Tou smrtící byla rána za ucho.

Agenti DEA pak byli v médiích oslavování a má se za to, že Escobara dostali oni. Podle jiné verze se pak Escobar zastřelil sám. Svým přátelům totiž tvrdil, že než aby se nechal zajmout, raději se sám střelí přímo za ucho.